Pamatujete si ještě, jak jsme před rokem od některých lidí, především Andreje Babiše, slýchali, že by se vedle cen energií měly zastropovat i ceny základních potravin a ukazovali nám Maďarsko jako vzor hodný následování?
Rok už uplynul a je na čase připomenout si, jak to celé nakonec dopadlo. Nestalo se vlastně nic překvapivého ani neočekávaného pro ty, kteří mají alespoň základní povědomí o ekonomii. Mohli jsme se přesvědčit, že zastropování coby lék na drahotu prostě nefunguje. Velmi názorně nám to ostatně ukazuje vývoj cen potravin v několika okolních zemích.
Příklady špatné praxe
Právě zmíněné Maďarsko nám může sloužit jako nejlepší „příklad špatné praxe“. I přesto, že v Maďarsku platí na základní potraviny do konce dubna 2023 cenový strop, ceny některých z nich jsou dokonce několikanásobně vyšší než před několika lety.
V Maďarsku si tedy těmito na první pohled líbivými opatřeními příliš nepomohli. Proč? Protože trh neošidíte a žádná vládní nařízení na tom nic nezmění. Pokud budete uměle udržovat nízké ceny i u komodit, kterých je na trhu nedostatek, zdražení stejně jednou přijde.
Maďarsko nyní trápí podle březnových údajů 45% zdražení cen potravin. Pro srovnání: Česko mělo zvýšení cen potravin přece jen podstatně menší – 24,6 %. Pro úplnost není od věci dodat, že podobně neslavně skončilo i maďarské zastropování cen pohonných hmot.
Když bylo jasné, že jich je na maďarském trhu opravdu nedostatek, byla tamní vláda nucena strop zrušit. Výsledkem bylo samozřejmě masivní zdražení.
K nějaké formě udržení nižších cen přistoupili i v dalších okolních zemích. Ani tam ale nebyly výsledky zrovna záviděníhodné. Nepomohlo si třeba ani Polsko, které na to šlo trochu jinou cestou. Odpustilo DPH na základní potraviny. I tak mají naši severní sousedé zvýšení cen potravin ve výši 25,1 %, tedy stále o něco vyšší než Česko.
Ani zastropování cen po vzoru Slovenska nedopadlo úplně nejlépe. Ceny zastropovali velmi vysoko, např. vejce na 9 Kč/ks, máslo na 79 Kč za 250 g. Meziroční nárůst indexu spotřebitelských cen u potravin dosahoval v březnu výše 29,1 %, tedy ještě vyšší než u nás. Velmi mírné zastropování taktéž rozhodně není cestou, kterou bychom se měli vydat.
V Česku se začíná zlevňovat
Česko si z toho všeho může odnést lekci. Nesnažit se o žádné umělé „zabetonování“ cen, ale zachovat zdravou soutěž, která nakonec povede ke snížení cen potravin. A to se také děje.
Málo se o tom píše, ale poprvé od loňského září klesla podle týdenních hlášení Českého statistického úřadu v polovině března průměrná cena vajec, byť zatím jen o desítky haléřů. Ještě na konci ledna nás přitom někteří strašili, že vejce bude na Velikonoce stát až hrozivých 10 korun. Pořádně se ale přepočítali.
V akci se totiž v poslední době dalo sehnat i za 3-4 koruny. A třeba cena másla se od prosince 2022 snížila z průměrných 53,40 Kč za kostku na 42 Kč v březnu, tedy o více než 11 korun. Nyní lze přitom v akci pořídit máslo i za necelých 30 Kč. Klesají i ceny dalších potravin, přestože nejde vůbec o sezónní zboží. Jedná se o povzbudivý trend a není důvod pochybovat o tom, že bude pokračovat.
Všechny populistické rady opozice se ukázaly jako prázdné výkřiky do tmy. Levnější potraviny nám nepřinese žádné umělé stlačování cen potravin nebo unáhlené snížení DPH, které by obchodníci stejně rozpustili do svých marží, zákazníci by to pak na konečné ceně stejně vůbec nepoznali, a neušetřili by tak nic.
Viděno zpětně, Česko se zachovalo nepochybně správně a prozíravě, když se „maďarskou“ cestou nevydalo. Nyní naopak zažívá u mnoha potravin povzbudivý trend postupného snižování cen. A co teď dělají všichni ti, kdo volali po jejich zastropování?
Samozřejmě zarytě mlčí a ke svým dřívějším slovům se nehlásí. Není divu, protože jim nic jiného nezbývá. Populistická řešení prostě nefungují a lidé jako Andrej Babiš by si to měli konečně vzít k srdci.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Autor je europoslanec za KDU-ČSL.
