Nejvyšší správní soud (NSS) se zastal ženy, kterou úřad práce vyřadil z evidence uchazečů o zaměstnání poté, co nedorazila na domluvenou schůzku. Do svého diáře si prý omylem poznačila špatné datum. Podle soudu má být vyřazení až krajním řešením, nikoliv trestem za bagatelní pochybení.

Úřad práce v Brně potrestal ženu za to, že na plánovanou schůzku dorazila namísto 26. listopadu 2018 až o tři dny později. Nejvyšší správní soud si proto položil otázku, zda je takové pochybení důvodem pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.

Odpověď soudu je jednoznačná. Podle něj byla žena v seznamu uchazečů o zaměstnání od začátku srpna 2018 a všechny své povinnosti pravidelně plnila. Navíc se snažila svou situaci řešit a od ledna 2019 si práci našla sama.

„Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by byla dne 26. listopadu 2018 pro žalobkyni připravena jedinečná nabídka zaměstnání, kterou by zmeškáním schůzky zmařila. Za této situace bylo vyřazení žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání podle soudců zcela nepřiměřené,“ zveřejnil Nejvyšší správní soud na svém webu.

Soud v rozsudku zdůraznil, že činnost správních orgánů je v prvé řadě službou veřejnosti a při výkonu svých pravomocí by měl mít správní orgán vždy na zřeteli účel, pro který byl zřízen.

„Smyslem činnosti úřadu práce je především zprostředkování zaměstnání. K tomuto účelu by měla vést veškerá činnost úřadu, přičemž vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání by mělo představovat pouze krajní opatření, nikoliv běžný nástroj řešení agendy úřadu práce,“ vzkázala úředníkům předsedkyně senátu Lenka Kaniová.

Soud však nijak nezpochybňuje, že si uchazeč o zaměstnání musí plnit své zákonné povinnosti, protože bez jeho součinnosti by úřad práce nemohl plnit svou úlohu.

„Vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání má však pro uchazeče dosti tvrdé právní důsledky, a to nejen v oblasti naplnění jeho ústavního práva na práci tím, že je mu odepřena pomoc při zajištění zaměstnání a eventuálně i hmotné zabezpečení v podobě podpory v nezaměstnanosti, ale i v oblasti účasti na důchodovém a zdravotním pojištění. Úmyslem zákonodárce při zakotvení možnosti vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání přitom bezesporu nebylo „trestat“ uchazeče za každé bagatelní pochybení, ale zajistit, aby výhod spojených s vedením v seznamu uchazečů o zaměstnání nemohly požívat osoby, které své postavení zneužívají a znemožňují úřadu práce vykonávat jeho činnost,“ uvádí se mimo jiné v rozsudku Nejvyššího správního soudu.