Španělské babičky šijí roušky stejně jako u nás, za jejich vyzvednutí však hrozí pokuta, prozradila Gabriela (29) z Albrechtic u Českého Těšína, která už několik let žije na Mallorce. Jak na ni dopadá tamní karanténa? Jak to zvládá bez práce? Vrátí se zpátky do Česka? 

Gabriela se na španělskou Mallorcu dostala poprvé před osmi lety, tehdy jen jako pouhý turista. Ta ji učarovala natolik, že si zde rok na to našla práci jako Au-pair, a to bez jakékoli znalosti španělštiny. Po dvou měsících nastaly v rodině, ve které pečovala o děti, rozepře a její práce ze dne na den skončila.

Vydala se tedy jen s kufrem za kamarády do Can Picafort, kde dostala i přes jazykovou bariéru práci jako barmanka. Po pěti letech za barem se španělštinu naučila. Časová náročnost zaměstnání ji po delší době začala velmi vyčerpávat. Během sezóny pracovala půl roku v kuse bez jediného dne volna. Proto změnila obor a od roku 2019 pracuje jako asistentka lékaře pro hotelové hosty.

Kvůli koronavirovým opatřením jste teď bez práce. Jak tuto situaci jako Češka žijící na Mallorce můžete řešit?

V rámci nouzových opatření, které teď ve Španělsku jsou, stát lidi finančně nepodporuje. Nárok na podporu je tedy úplně stejný, jako standardně. Mají-li lidé to štěstí a odpracovali alespoň půl roku v kuse na smlouvu, pak mají na podporu v nezaměstnanosti nárok. Ale musí mít odpracovaných opravdu celých šest měsíců. Pokud mají odpracováno méně, tak na podporu nemají nárok vůbec. Také nemají nárok na podporu, pokud už ji v uplynulém roce čerpali.

Na Mallorce se hlavně pracuje jen v turistickou sezónu, takže najít si práci na smlouvu na půl roku není úplně běžné. Proto je zde velká spousta lidí, kteří zde pracují pouze sezónně a pak se vrací domů. Pracuje se tady primárně v hotelích, restauracích a dalších turisticky atraktivních místech. Za sezónu si tedy lidé musí našetřit na život pro zbylou část roku, pokud tady chtějí zůstat.

Dušan vzkazuje z Bruselu: Roušky nosit nemusíme, přesto je šiju. Chci chránit rodinu

Já jsem teď měla velké štěstí a toho půl roku jsem na smlouvu pracovala a podporu jsem nikdy neměla. Takže teď mi ji uznali. Ale měla jsem opravdu strach, abych ji dostala. Nebýt té karantény, normálně bych chodila do práce. V této situaci jsem ještě nikdy nebyla. Přiznali mi podporu ve výši 430 euro měsíčně. První příspěvek ale dostanu až za měsíc. Pro vaši představu se tady ceny nájmu pohybují kolem 650 euro beze služeb. Takže ta podpora stejně nepokryje ani náklady na ubytování. Naštěstí jeden pokoj pronajímám, takže to nějak zvládnu. Bez podnájemníka by to ale bylo hodně náročné.

Zaměstnavatelé se tedy finančně nepodílí? 

Tady jsou pracovněprávní vztahy jiné než v Česku. Stálým zaměstnancem se pro zaměstnavatele lidé stanou ve chvíli, kdy pro něj pracují tři roky v kuse. A v ten moment se i v případě nouzového opatření vlády musí o zaměstnance finančně postarat zaměstnavatel. Například kdybych teď pracovala pro někoho déle než tři roky, tak by mi zaměstnavatel musel vyplatit v případě karantény 70% ze mzdy za to, že jsem doma.

Znáte někoho, kdo se teď kvůli těmto opatřením dostal do vážných finančních problémů?

Naštěstí ne. Na Mallorcu jezdí pracovat na sezónu lidé z celého světa, ale pak se vrací domů. Jsem jedna z mála, která tady žije i mimo ni. Hlavní důvod, proč tady zůstávám, je ten, že jsem si pořídila velkého psa a cestování s ním je velmi náročné. Nedovedu si představit, že bych s ním cestovala tam a zpátky.

Pokud Mallorca žije hlavně z cestovního ruchu, dokážete si představit, jaký bude mít karanténa vliv na její přirozený chod?

Upřímně nedovedu. Ani normálně nikdy přesně nevíme, kdy nám sezóna začne. Teď jsou odhady, že karanténa bude trvat minimálně do 12. dubna. Ale myslíme si, že to bude trvat déle. Hlavně i po karanténě bude trvat delší dobu, než se cestovní ruch vzpamatuje a turisté začnou zase jezdit. Takže až potom se zase začnou otevírat hotely, restaurace a bary. Naštěstí na Mallorcu přijíždí lidé z celého světa, tak věřím, že budou země, které povolí občanům cestování a ti přijedou. Kamarád, který tady vlastní hotel, říkal, že má nějaké rezervace na půlku června, ale kdo ví, jak to vůbec bude.

Martina vzkazuje z Vídně: Média šíří paniku! Přála bych Čechům rakouského prezidenta

Kdy byla ve Španělsku vyhlášena karanténa? Jaký dopad má koronavir přímo na Mallorcu?

Tuším, že karanténa byla vyhlášena 13. března a prozatím je stanovena do toho 12. dubna. Co se týká počtu nakažených, tak na Baleárských ostrovech, do kterých spadá i Mallorca, je nakažených méně. Nejvíce nemocných je na pevnině a ve velkých městech jako je Madrid. Přímo tady, kde žiju já, naštěstí nebyl zatím potvrzen ani jeden nakažený. Což je velké štěstí. V hlavním městě Mallorcy, tedy v Palma de Mallorca, a jeho okolí je nakažených nejvíce.

Opatření proti šíření koronaviru máte jaká?

Tady jsou ta nařízení opravdu razantní. Vycházet se nesmí vůbec. Všude jezdí policejní hlídky a přísně nás hlídají. Můžeme jít akorát do obchodu, do lékárny a v případě, že někdo chodí do práce, tak do práce. Když jdeme do obchodu, tak si musíme nechávat účtenky, protože kdyby nás po cestě zpět odchytla hlídka a účtenku bychom neměli, tak dostaneme celkem velkou pokutu. Ty jsou ve výši od 100 do 1000 euro. Což je i jeden z důvodů, proč všichni karanténu poctivě dodržují, mají strach. Ale ne až tak z koronaviru, ale z možné pokuty. Už tak kvůli karanténě má spousta lidí finanční problémy a pokuta by je mohla prohloubit.

Já chodím ven jen díky tomu, že mám psa. Ale můžu s ním jít na procházku pouze po ulici, kde bydlím a nikam jinam. Musíme se prostě striktně zdržovat jen v místě svého bydliště a nechodit nikam dál. Pokud chceme jít do obchodu, tak musíme mít rukavice i roušku, jinak nás do obchodu nepustí. Obchody hlídá ostraha, ulice jsou mrtvé. Ale jsem za ta opatření moc ráda, protože jen takhle se toho co nejdříve zbavíme.

Roušky jsou tedy povinné jen v obchodech?

Ano, ale většina lidí je nosí dobrovolně i venku. Já osobně, když jdu třeba ven se psem, tak roušku nenosím. S rouškami je ale i tady velký problém. Stejně tak, jako všude ve světě. Já mám tedy velké štěstí, že mám mamku zdravotníka. Donutila mě zajít si koupit roušku už měsíc před tou pandemií. To jsem roušku ještě v pohodě sehnala. Takže jsem měla díky mamince opravdu velké štěstí.

Ital žijící v Česku: Počet obětí doma mě zdrtil. Je to jako válka bez vojáků, říká

Ostatní lidé řeší nedostatek roušek jak?

Tady uvidíte na ulici lidi, kteří mají na obličeji fakt cokoliv. Často nosí i košíček z podprsenky, přetažený nějakou gumou kolem hlavy. Nejčastěji mají namísto roušky šátky. Tady taky podobně jako v Česku začaly babičky šít roušky. Ale tím, že je tady tak přísná karanténa, si je lidé nemají ani jak vyzvednout. Babičky nám účtenku nevydají, takže na ulici bychom za větší přesun dostali pokutu. A eshopům to strašně dlouho trvá. Kamarád si objednal roušku přes internet a už na ni čeká tři týdny.

Sledujete španělská média? Víte, jak se k této situaci staví?

Upřímně sleduji jen internet, abych měla přehled o situaci. Televizi nemám. Lidé na ní často visí celý den a jen hltají informace, které jim televize dává. Mě osobně to stresuje. Co půl dne poslouchat informace o tom, kolik je kde mrtvých, a tak. Podle mě to jen vyvolává paniku a strach. To opravdu nechci. Když mám náladu, tak si ty informace zjistím sama. Podle mě je důležité udržet si zdravý přehled o celé situaci a hlavně si udržet pozitivní mysl.

Ze začátku byla ve Španělsku totiž zbytečně velká panika. Ještě než tady vláda vydala ta přísná opatření, tak dva dny předem lidé díky médiím zpanikařili a vykupovali obchody. Bylo to šílené. Vůbec nebyl toaletní papír, dezinfekce a trvanlivé potraviny. Dokonce ani maso a vejce. Prostě lidé dostali strach a vykupovali obchody. Bylo to hodně nepříjemné. Teď už je to lepší, ale je určité zboží, které se stále špatně shání. Třeba právě ten toaletní papír.

yookee.

Plánujete se vrátit do Česka?

Ne, na to myšlenky opravdu nemám. Jsem tady spokojená. Mám moc ráda lidi, které tady kolem sebe mám. Všichni tady jsou milí, srdeční a nápomocní. Život tady je prostě úplně jiný než v Česku a mě osobně to vyhovuje. Domů za rodinou jezdím na návštěvu každý rok a to mi stačí.