Celkem dvacet šest slov, které tvoří paragraf 230 amerického zákona o telekomunikacích z roku 1996, určil podobu dnešního internetu a umožnil firmám jako Google, Facebook a Twitter vyrůst v giganty, jakými jsou dnes. Právě tento paragraf, který chrání sociální sítě před odpovědností za to, jak se jejich uživatelé na platformách chovají, byl minulý týden v centru pozornosti kvůli dvěma případům, které projednává Nejvyšší soud ve Spojených státech. Výsledky obou soudů by mohly přetvořit internet, jak jej známe, napsala agentura AP.
Případ s názvem Gonzalez versus Google, který se projednával v úterý, právě tento zákon zpochybňuje. Konkrétně zda jsou technologické společnosti odpovědné za materiál zveřejněný na jejich platformách. Rodina americké studentky Nohemi Gonzalezové zabité při teroristickém útoku v Paříži v roce 2015 žaluje Google, že svým algoritmem na platformě YouTube doporučovala videa podporující teroristickou skupinu Islámský stát. Google se hájí tím, že zákon dává jemu a dalším společnostem imunitu vůči podobným soudním sporům.
Sami soudci se k případu staví s pochybnostmi o vlastních kompetencích a přiznávají, že danému tématu příliš nerozumí. „Víte, tohle není zrovna devět největších odborníků na internet,“ řekla podle listu New York Times během úterního líčení soudkyně Elena Kaganová.
Druhý případ projednávaný ve středu se týká společnosti Twitter. Rodina muže zabitého v roce 2017 při útoku v istanbulském nočním klubu obviňuje firmu z toho, že napomáhala a podporovala terorismus tím, že nedělala dost pro odstranění obsahu Islámského státu a doporučovala videa teroristické organizace prostřednictvím svých algoritmů.
Oba případy řešily už dříve americké soudy nižších instancí, ty je ale smetly ze stolu. Díky několika odvoláním se tedy dostaly až k Nejvyššímu soudu, který se jimi teď zabývá ve stejné době. Verdikt by mohl padnout do léta.
Zákon chrání sociální sítě
Paragraf číslo 230 zákona zvaného Communications Decency Act z roku 1996 uvádí, že „žádný poskytovatel ani uživatel interaktivní počítačové služby nesmí být považován za vydavatele nebo mluvčího jakýchkoli informací poskytnutých jiným poskytovatelem informačního obsahu“. Tato právní fráze chrání společnosti, které mohou zprostředkovávat biliony zpráv, před tím, aby byly zažalovány kýmkoli, kdo se cítí ukřivděn něčím, co zveřejnil někdo jiný – ať už je jejich stížnost legitimní nebo ne.
V praxi to například znamená, že pokud vás zpravodajský web falešně nazve podvodníkem, můžete vydavatele zažalovat za urážku na cti. Ale pokud to někdo zveřejní na Facebooku, nemůžete žalovat společnost – pouze osobu, která to zveřejnila.
Američtí politici z republikánské i demokratické strany se vzácně shodují, že Twitter, Facebook a další platformy sociálních médií tuto ochranu zneužívají a měly by přijít o imunitu – nebo si ji alespoň musí zasloužit plněním požadavků stanovených vládou.
Zákon byl totiž přijat, když byl internet ještě „v plenkách“. Od té doby se ale internetové prostředí výrazně proměnilo. „Dnes tento paragraf chrání jak před odpovědností za příspěvky uživatelů, tak před odpovědností za jakékoli nároky na moderování obsahu,“ řekl Jeff Kosseff, autor knihy o paragrafu 230 Dvacet šest slov, která vytvořila internet.
Nedovolí nám spolu mluvit
„Hlavní věc, kterou na internetu děláme, je, že spolu mluvíme. Může to být e-mail, mohou to být sociální média, mohou to být nástěnky, ale mluvíme spolu. A mnoho z těchto konverzací je umožněno paragrafem 230, který říká, že kdokoli, kdo nám umožňuje spolu mluvit, nenese odpovědnost za naše konverzace,“ popsal Eric Goldman, profesor na Santa Clara University specializující se na internetové právo. „Nejvyšší soud by mohl snadno narušit nebo odstranit tento zákon a říci, že lidé, kteří nám umožňují spolu mluvit, jsou za tyto rozhovory odpovědní. V tu chvíli nám už nedovolí spolu mluvit,“ dodal.
Pokud by se paragraf 230 zrušil, existují dva možné scénáře vývoje. Platformy začnou být opatrnější a omezí některé své funkce nebo obsah, aby neriskovaly právní problémy. Tak to například udělala platforma Craigslist po schválení zákona o obchodování se sexem v roce 2018. Craigslist na svém webu rychle odstranil svou sekci „osobní“, která sice nebyla přímo určena k zprostředkování sexuální práce, ale lidé ji tak často využívali.
„Pokud by platformy nebyly imunní podle zákona, neriskovaly by právní odpovědnost, která by mohla přijít se zprostředkováním lží, pomluv a hrozeb Donalda Trumpa,“ řekla Kate Ruaneová, bývalá legislativní poradkyně Americké unie občanských svobod a ředitelkou programu pro svobodu slova neziskové organizace PEN America.
Další možností by bylo, že Facebook, Twitter, YouTube a další platformy moderování úplně opustí. Takové nemonitorované prostředí by snadno mohli ovládnout dezinformace a extremistický obsah.
Jakákoli změna v paragrafu tak bude mít pravděpodobně dominový efekt na celý online svět.
